RÁNO (2019) – hudba/text: Raven
01. RÁNO, RÁNO, RÁNO
Ráno, ráno, ráno
noc už zemřela
tvoje oči planou
a to se nedělá
Ráno, ráno, ráno
nedívej se tak
tahle noc je v pánu, ano
já její funebrák
A na pomník téhle noci kameníci dají epitaf
že byl život útlý v bocích, veselý a celkem zdráv
a na pomník téhle noci hrobníci už sází lilie
to že zvadla po pár krocích, že už nežije
Ráno, ráno, ráno
noc je na márách
a z věcí, co se stanou
už nemáš strach
A na pomník téhle noci kameníci dají epitaf
že byl život útlý v bocích, veselý a celkem zdráv
a na pomník téhle noci hrobníci už sází lilie
to že zvadla po pár krocích
že už zkrátka nežije
To je seznam pozůstalých:
víra, láska, naděje
další noc se v peci spálí
nic se neděje
Ráno, ráno, ráno
trhá opratí
kdo to řek‘, že ta noc
se nejspíš nevrátí?
02. ZÁHADY
K ránu, když je zima
plavou mojí hlavou záhady
jakto, že když vedle tebe neusínám
kaprál svědomí mě nežene s druhými do řady
a vede se mi dobře
že se každou chvíli asi začnu smát
co na tom, že vlastní viny
jednou vpadnou mi do zad
je-li to jen jedna noc
anebo špionáž v zakázaném území
měl bych se stydět, tak se zkouším vidět
jako čuně mezi růžemi
podél kolonií na předměstí
už se krade strach
že nebudem-li mít dost štěstí
tak stihne nás zvyk
co je na dosah
Padá hvězda, hned si něco přej
než i nás spolkne beznaděj
ta masožravá orchidej
padá burza – kurzy našich těl
už nechci to, co dřív jsem chtěl
co jsem chtěl, to jsem zapomněl
dělníkům spadly okovy
však si je rádi obnoví
já ti to jednou dopovím
oba chceme někam vypadnout
v kalužích plout
A běžet v dešti domů, vůbec se neumáčet
to nejde, nevěř tomu
tomu snad nevěříš
Stáhne se ti hrdlo pláčem
stáhne se ti hrdlo pláčem
03. STEJNĚ NEUJDEŠ
Tisící noc na omšelém kanapi
tisící noc na zeleném plyši
být nebo nebýt, tak tímhle se netrápím
vím, že se vzdaluješ, sotva tě slyším
Tolik síly
tolik lásky a tolik sil
kolik stop
myslíš, zachová se v místech
kde ses‘ zastavil?
Policajt, politik a poslední mohykán
ve světlé knihovně z lepených latí
uprostřed rodiny nakonec zbydeš sám
ještě se vzdaluješ a kdy se ztratíš?
Zkusil bys otisknout obličej do sněhu
podívej, anonymní negativ
a padneš-li zítra zasažen v běhu
co nebude na břehu tak, jako bylo dřív
Tolik síly
tolik lásky a tolik sil
kolik stop
myslíš, zachová se v místech
kde ses‘ zastavil?
Můžeš vlát
jestli chceš
bezmála tisíc kroků nad zemí
a ještě výš
jestli chceš
stejně neujdeš
04. PAŘÍŽANKA
Ona už spí a obloha je bledá
celou noc piju a celou noc ji hledám
černý kočky jí hrajou uspávanku
hledám tu divnou holku
hledám Pařížanku
Neřeší věk, není mladá ani stará
balí se do Lidovek a nebo do Figara
v očích podzim, bledej svit
no a mně hrozí, že budu bit
Ona to ví, že je Pařížanka, ona to ví
ona to ví, že je Pařížanka, ona to ví
Ona už spí, má oči zavřený
opilci, sny padají z mostů do Seiny
první, druhej, třetí – no to je pitomost
proč ji jdu teda hledat pod Libeňskej most?
Ona už ví, že je kočka, my jen myši
že prej ať počkám na bulváru Clichy
ví, že jí chybí jen titulní stránka, že co by kdyby
a že je Pařížanka
Ona to ví, že je Pařížanka, ona už ví
ona už ví, že je Pařížanka, ona už ví
05. NENAŠEL JSEM NIC
Hledal jsem pod postelí
strašidla, co mi sdělí víc
o tom, proč v noci nespím
do pelesti buším pěstí
zase nic
Hledal jsem v nočním klubu
něco, co mi zacpe hubu napořád
když mě pak vyrazili
v magické předjitřní chvíli
byl jsem rád
Hledal jsem pod peřinou
asi nějakou jinou
co já vím
najdu aspoň víno
když se dva lidi minou
na zdraví
Hledal jsem pod sukněmi
neznámou novou zemi, světadíl
hledal jsem planou růži
za dveřma s cedulkou Muži
hledal jsem ze všech sil
Hledal jsem před kostelem
stopy hřebů na svým těle, znamení
na Měsíci, v popelnicích
s voskovicí po ulicích
v hromadách kamení
Hledal jsem pod peřinou
asi nějakou jinou
co já vím
najdu aspoň víno
když se dva lidi minou
na zdraví
Nenašel jsem nic
06. UŽ TU NEDĚLÁM
Odešel jsem domů, už tu nedělám
jsem volnej, věřte tomu, zabalil jsem krám
ať mi třeba slíbí trojnásobnej plat
a kdesi cosi, kdyby, já jdu domů spát
Teď teprv začne sranda, ať začne cokoli
sako na mě plandá, už se neholím
a spánembohem, končím, už mu nevolám
na patě se točím pěkně dokola
Zatím kdesi v dálce planou plameny
a schyluje se k válce, sčítají se dny
zatím už v té dáli hoří docela
a já to teda balím, už tu nedělám
Třeba s sebou vezmu tě, jestli budeš chtít
rozepjal jsem perutě, vystěhoval byt
varoval jsem bytnou, že činži neplatím
teď už jenom vzlítnout, proměnit se v dým
Národ hoří pro ty, co mají velký cíl
vyzul jsem si boty, brejle zahodil
jenže já měl cíl tak malý, nezůstat v tom sám
a tak to teda balím, už tu nedělám
Zatím kdesi v dálce planou plameny
schyluje se k válce, sčítají se dny
kolem u sousedů už hoří docela
padám, mizím, jedu, už tu nedělám
už tu nedělám
07. VŠECHNO ZLÝ JE ZA NÁMI
Tak už je ráno, bohudíky
tak jsem se přeci dočkal dne
zatáhly noční elektriky
a kdo to za mě zatáhne?
konečně svítá v mojí duši
darmo je lustr rozsvícen
jako když barman, aniž tuší
ze zvyku leští sklenice
Ty malé číšky tulipánů
poslední runda, co jsme dostali
než pánbůh zavřel podnik k ránu
hlt kořeněné kořaly
svítání bílé jako v ráji
už mříží záclon proniká
bílé jak ubrusy, které mají
jen v prvotřídních putykách
Je mi tak bílo, objal bych tě
černá noc zmizla právě tak
jako když po úmorný šichtě
si vrchní číšník svlíkne frak
pod okny hrajou popeláři
blues na plechové tamtamy
a já čtu ve tvé bílé tváři
že všechno zlý je za námi
08. NALÍT
Tohle je story o zdraví
to vás pobaví
o tom, jak mi mraky vpluly do hlavy
slunce do očí, do plachet vítr
Tichý oceán
do srdce hejno vran
zkrátka, byl jsem milován
První mezi prvními
vlastně jediný
tělo se špetkou patiny, skoro bez viny
slunce do očí, to pro mě se píšou noviny
a mažou svačiny
kope do hlíny
Už jsem zase nalít‘
zase budu sám
nejvyšší čas to sbalit
je čas zavřít krám
zas mi všichni lhali
blázny si dělali
muži lhali, ženské lhaly
je čas to zabalit
A tak mi zešed‘ z cigaret
celej svět
zkouším se schovat před bouří, ňák to překouřit
probít se do rána, tělo je kámen
duše zoraná
kde je má obrana
na pár příštích let?
Učitelkám, novinám
věřil jsem všem blondýnám
uvěřil jsem vám
Už jsem zase nalít‘
zase budu sám
nejvyšší čas to sbalit
je čas zavřít krám
zas mi všichni lhali
blázny si dělali
muži lhali, ženské lhaly
je čas to zabalit
už jsem zase nalít‘
je čas to zabalit
09. KOSMICKÝ BLUES
Vzdálené tóny klavíru
prší na mě z hlubin vesmíru
zmrzlej jak Měsíc mám žízeň jak Rus
tak proč mě děsí kosmický blues?
Vím, zní to šíleně
satelity ječí hity o ženě
kterou jsem ztratil v ňáký černý díře
tak zvadnu zpitý a se vším smířen
Usnu na chodníku mezi auty
opil jsem se s třemi kosmonauty
s Johnem Glennem, s Remkem, Gagarinem
neumím to řešit svítiplynem
a tak zdrhám před vlastním stínem
Sám se měním v noční můru
táhnu Prahou rovnou z Bajkonuru
Houstone, mám problém, utekla mi žena
planeta je všude kolem opuštěná
Vím, že jsem pil, co jsem neměl
hvězdy nade mnou a mravní zákon ve mně
pro další život nemám raketoplán
tak si dám pivo, zůstanu sám
Ležím na chodníku mezi auty
včera jsem se opil s kosmonauty
s Neilem Armstrongem a se psem Lajkou
teď táhnu životem s napůl žerdi vlajkou
s Johnem Glennem, s Remkem, Gagarinem
pojďte si pokecat o něčem jiném
Třeba o tom, jak se mi motá hlava z pití
o Měsíci, co tam venku pěkně svítí
o Měsíci navlečeným do strakatejch gatí
co mám ještě říci?
počkám, až se vrátíš
počkám, až se vrátíš
10. NOC KONČÍ RANOU
Má něžná milá
ve znamení Býka
kdesi pod polštářem
nám časovaná nálož tiká
svědomí zase štká
je to snad moje vina?
večer byl rozbuška
a noc pak trhavina
Noc skončí ranou
lepší než do ztracena
peřiny vzplanou
shoří, co trvat nemá
noc končí ranou
podpálí doutnák něhou
pro jednu vdanou
jednoho ženatého
noc skončí ranou
Chci všechno spálit
vůbec nic neušetřit
co jsme si vzali
vyhodit do povětří
snad pod polštářem
pekelný stroj už tiká
je brzo na faráře
pozdě na pyrotechnika
Ráno se valí okny do ložnice
kde jsme si to stlali?
na růžích? do munice?
láva se valí
dolů do Pompejí
mluvíš o naději
a mezitím si balíš
díváš se stranou
noc končí ranou
Jako pěšáci
jako v zákopech
slova krvácí
na rtech vázne dech
letí granáty
padají šrapnely
jsme v tom já a ty
noc nás odstřelí
válka v posteli
Okny jde ráno
tak co nám ještě hrozí?
dobojováno
je po explozi
kdo zkusí najít
co po té ráně zbyde
z toho se poskládají
noví a cizí lidé
Ráno se valí okny do ložnice
kde jsme si to stlali?
na růžích? do munice?
láva se valí
dolů do Pompejí
mluvíš o naději
a mezitím si balíš
davy se valí
z vozů do marketů
co sis to zapálil
doutnák? cigaretu?
dlouho jsme spali
díváš se stranou
ráno se valí
noc končí ranou
11. KANDELÁBR
Objal jsem kandelábr a přitiskl se k němu
nezlob se, kamaráde
že jsem tak dotěrný
jsi pevný a já rád tisknu se k pevnému
v sousoší opilce
v sousoší nýmanda
v sousoší opilce a pouliční lucerny
Už zas táhne ta bílá holka po Vršovicích
válí se po chodníku
obcuje na střechách
zalehla stolky v zahradní restauraci
buď se mnou lucerničko
zářivá lucerničko
buď se mnou lucerničko
já mám strach
Táhni už k čertu a nech mě na pokoji
nesvlíkej ze mě letní košili
v objetí se svítilnou
já už se tě dost málo bojím
i když mé ruce
jakkoli mé ruce
i když mé ruce
sil už dávno pozbyly
Našel jsem tě, lucerničko, když jsem domů tápal
strávím noc s tebou
koukej, už jsem se zul
ráno tu najdou svlečenýho chlapa
co nahý ke kandelábru
přimrznul
12. VRACÍM SE NA ZAČÁTEK
Jsem sedlák poezie
co darmo voly bije
spílám jim do těžkých zadků
jenže to já oral mělkou řádku
jsem svářeč zrezlých rýmů
v rukou žár, v srdci zimu
jsem pastýř cestou z jatek
vracím se na začátek
Jsem vrátný vprostřed polí
vejít nedovolím
jsem bankéř z chudobince
pod jazyk si střádám mince
obchodní cestující
se štací na Měsíci
jsem jestřáb v akváriu
příliš piju
už jsem dost vytrh‘ zátek
vracím se na začátek
Jsem rybář ze Sahary
jsem na to příliš starý
milenec bez portfeje
samotnýmu v noci zle je
kazatel bez konfese
hroší kůži na trh nese
jsem pilot koloběžky
mám to prostě trochu těžký
mám plný zuby zkratek
vracím se na začátek
Minoritní akcionář
sto procent drží ona
v padesáti v hlavě zmatek
vracím se na začátek
Dejte mi se vším svátek
vracím se na začátek